Politika byla, je a bude vždy postavená na emocích. Důvodem je náš mozek. Nejstarší částí mozku je amygdala a ta reaguje systémem bojuj nebo uteč. je to nejrychlejší reakce na vnější podměty.
Nejmladší část mozku, frontální kortex, reaguje se zpožděním a racionálně.
A s tím musí politik počítat. Chce-li uspět, musí být viděn a to jedině za využití emocí.
To je základ. Ale dalším kritériem je, jak dokážete v případě úspěchu přetavit emoce do racionality a díky tomu něco velkého vybudovat.
A tady je kámen úrazu. Někdo jede na těch emocích stále a nedokáže přepnout na racionální myšlení. Narůstá tak rozpor mezi emocionálním vykreslováním světa a reálnou skutečností.
Roste počet lidí, kteří tiše, pomalu ale vytrvale řeší sami problémy skutečné a mění realitu pomalu a postupně tak, že se stále více odděluje od vidění politika u moci.
Je to pomalý nárust končící velkou bouří.
Bouře přináší nejen zkázu, ale i čistý vzduch a změnu vizí ...
A dějiny jdou dál. Lze to zastavit? Možná, až převáží frontální kortex nad amygdalou. To pak budeme nudní, jako Vulkánci.